thumb_canon-hg21Nejdůležitějším a nezbytným prvkem pro videoanalýzu je zajisté aparát, kterým můžete sledovaný děj natáčet. Nejčastěji je pro tyto účely využívána videokamera. Na trhu je v dnešní celá řada modelů od renomovaných výrobců a tak výběr té správné kamery není vůbec jednoduchý.

V následujícím textu vám bohužel nedáme jasnou radu, který model je nejlepší pro účely videoanalýzy, ale pokusíme se videokamery rozdělit podle některých kriterií a poukázat na důležité aspekty, které je při výběru kamery nutné sledovat. Zároveň vám zkusíme problematiku videokamer trochu přiblížit, abyste při nákupu věděli na co se zeptat a případně prodavači rozuměli pokud začne používat různé odborné termíny.

Dělení kamer můžeme použít následující:

Dělení podle rozlišení obrazu

  • SD - standardní rozlišení, je dáno normou PAL (720x576 pixelů)
  • HD - vysoké rozlišení, za vysoké je povážováno rozlišení 1920x1080 pixelů (označované jako Full HD). U některých videokamer je však využito "pouze" rozlišení 1440x1080 pixelů s tím, že šířka bodů je větší než jeho výška a tak je obraz skutečně v poměru 16:9. Kamery používající vysoké rozlišení mívají označení HDV a AVCHD označující formát ukládání videa. Více o HD videu ...

Tento parametr není podle našeho názoru v dnešní době pro videoanalýzu příliš podstatný. HD video sice teoreticky umožňuje vyšší kvalitu obrazu a tím pádem možnost zobrazení větších detailů (například využitím lupy), ale pro takové zobrazení potřebujete také kvalitní display s HD rozlišením. Na LCD displeji notebooku s rozlišením 1280x800 si stejně HD rozlišení neužijete. HD video, které produkují spotřebitelské videokamery využívají různé kompresní formáty, které kvalitu videa stejně ihned degradují. Navíc si tyto formáty bohužel velmi často neumí poradit právě s pohybem.

 

Dělení podle typu záznamového média

  • Páskové - Digital8, MiniDV
  • Hardiskové - HDD
  • Kartové - SD a SDHC karty, MemoryStick
  • DVD - DVD-RAM, DVD-RW a BlueRay disky

Páskové kamery využívají pro ukládání dat magnetickou pásku uloženou v kazetě. Dnes je asi nejrozšířenější kazeta formátu MiniDV. I když je tento způsob ukládání dat mírně na ústupu má nesporné výhody. Páskové kamery totiž ukládají data ve formátu DV25, který zaručuje vysokou kvalitu a snadný způsob střihu a krokování. Pásky jsou levné a tak je možné na nich data archivovat. Páska nabízí dlouhou dobu uchování dat (min. 30 let). Páskové kamery pro přenos dat používají jako jediné rozhraní FireWire, které umožňuje i přenášení "živého obrazu". Dnes je možné pořídit i kameru MiniDV, která natáčí ve vysokém rozlišení (HDV). MiniDV kamery jsou navíc dnes levné cca od 6.000,- Kč. Nevýhodou je horší hledání požadovaného záběru a dlouhá doba přenosu videa do PC (1 hod videa = 1 hod přenosu). Ale i to lze řešit například zařízením Focus FireStore.

Hardiskové kamery nabízí velký prostor pro ukládání dat. Výhodou těchto kamer je to, že co zmáčknutí spouště to nově vytvořený soubor. Odpadá tak nutnost střihu krátkých sekvencí. Harddiskové kamery ukládají video ve standardním rozlišení ve formátu MPEG-2 a video ve vysokém rozlišení ve formátu MPEG4. Kamery zvládající HD video bývají označovány jako AVCHD. Přenos souborů probíhá pomocí rozhraní USB. Nevýhodou těchto kamer je vyšší hmotnost a vyšší spotřeba baterií (oproti kartovým kamerám). Za nevýhodu je nutné zmínit i nižší odolnost na nárazy (zejména za chodu). Pevný disk nemá rád otřesy a pokud vám kamera spadne za chodu, je možné, že přijdete o možnost dále natáčet, ale také o všechna data.

Kartové kamery využívají pro uložení dat různé paměťové karty. Nejrozšířenější jsou SD karty (případně SDHC) a karty typu MemoryStick. Pro ukládání dat používají kartové videokamery stejné formáty jako harddiskové kamery (MPEG-2 pro SD, MPEG-4 pro HD) a v případě HD rozlišení jsou i stejně označovány jako AVCHD kamery. Výhodou těchto kamer je to, že co zmáčknutí spouště to nově vytvořený soubor. Odpadá tak nutnost střihu krátkých sekvencí. Přenos souborů probíhá rovněž pomocí rozhraní USB případně přenosem dat z karty pomocí čtečky. Oproti harddiskovým kamerám jsou lehčí a výrazně odolnější. Nevýhodu je menší kapacita pro ukládání videa, ale karty je možné měnit což může být užitečné.

DVD videokamery používají pro ukládání dat různé typy disků. Technologie je u všech podobná a zjednodušeně při nahrávání vypaluje data na disk ve formátu MPEG-2 pro DVD disky. Po skončení nahrávání však kamera musí disk finalizovat (vytvořit menu atd), což trvá poměrně dlouhou dobu. Výhodou těchto kamer je možnost snadno přenášet a přehrávat video, DVD disky jsou levné a tak je možné jich mít zásobu (nejsou však příliš trvanlivé - pozor). V kamerách se navíc používá menší rozměr disku (8cm) a tak není kapacita disku příliš veliká. Nevýhodou je, že data jsou ukládána na disk ve struktuře DVD a tak není přenost dat do PC úplně snadný. Další nevýhodou je poměrně vysoká spotřeba kamer odvozená od technologie vypalování dat laserem.

 

Podle formátu videa

  • DV25
  • MPEG2
  • MPEG4

Formát komprese videa většinou odpovídá následně použitému způsobu ukládání dat.
Formát DV25 je používán u páskových kamer a označuje Digital Video s datovým tokem 25mbit/s. Datový tok se představte jako množství informací o obraze uložené za jednu sekundu. Čím více, tím kvalitnější obraz, ale také větší soubory. Tento formát má velikou výhodu, že jako jediný ukládá každý snímek jako celý obraz. Díky tomu, je možné video poměrně plynule krokovat vpřed i vzad a krokování nevyžaduje velký výpočetní výkon počítače. Navíc je video ukládáno prokládaně jako 50 půlsnímku za vteřinu a tak je možné ho krokovat po 0,02 vteřiny.

Formát MPEG2 je využíván zejména u DVD kamer, kde jsou .VOB soubory ukládány rovnou ve formátu MPEG2. Tento formát má výhodu v menší náročnosti co se týče velikosti souborů při zachování dobré kvality videa. MPEG2 je rovněž využíván pro ukládání videa v normálním rozlišení SD u kartových a hardiskových kamer (soubory mívají příponu .MOD), ale také u HDV kamer pro ukládání videa ve vysokém rozlišení.

MPEG4 je nejúspornějším formátem, který je využíván pro ukládání videa ve vysokém rozlišení u AVCHD kamer a to jak hardiskových tak kartových. Je nutné říci, že tento formát je nejvíce náročný na výpočetní výkon počítače a plynulé krokování je oříškem i pro velice výkonné modely.

Co se týče kvality, je na tom asi nejlépe formát DV25. Je zapotřebí však říci, že kvalita videa je ovlivněna datovým tokem, který je u formátů MPEG různý nejen podle typu kamery, ale také podle nastavení kvality videa u jednotlivých kamer. Bohužel však běžné videokamery nabízí nízký datový tok a tak je video poměrně razantně komprimováno. Více a přesněji o formátech ...

Pro využití ve videoanalýze je důležitá možnost video plynule krokovat. V tomto ohledu je na tom opět nejlépe formát DV25 jelikož obsahuje úplné informace o jednotlivých snímcích, podobně jako tomu bylo u filmového pásu s jednotlivými políčky. Naproti tomu totiž kompresní formáty MPEG využívají toho, že ukládají jeden snímek jako celý obraz (tzv. I snímky), ale následně ukládají pouze informace o změnách v obraze (tzv. P a B snímky). Tyto změny v obraze se ukládají pro následujících X snímků (počet záleží na typu komprese). Pro přehrávání a krokování tak musí počítač složitě dopočítávat každý další snímek, který má zobrazit. Více a přesněji o MPEG2 ....

 

Dělení podle typu připojení

  • FireWire (iLink nebo-li IEEE 1394) - nejčastější rozhraní u DV-8 a MiniDV kamer
  • USB - běžné rozhraní u kartových a harddiskových kamer

Rozhraní FireWire najdeme převážně u páskových videokamer. Umožňuje přenášet video z kamery nejen z nahrané pásky, ale také dokáže do počítače přenášet "živý" obraz, který videokamera právě snímá. Toho lze využít pro okamžité snímání do PC například v Dartfish modulu In-The-Action. Nevýhodou tohoto rozhraní, je že přenos hodiny videa z natočené pásky trvá opět jednu hodinu.
Rozhraní USB slouží v kamerách pro přenos souborů uložených v kameře na kartě nebo pevném disku. Je tedy možné najít USB konektor i na páskových kamerách vybavených kartou pro ukládání fotografií. Přenos souborů probíhá většinou velice rychle. Není tomu tak však díky vyšší rychlosti rozhraní, ale díky tomu, že u kartových a harddiskových kamer je video uloženo v komprimovaném formátu jako podstatně menší datový soubor.

 

Podle způsobu stabilizace obrazu

  • OIS - Optická stabilizace obrazu
  • EIS - Elektronická stabilizace obrazu
  • žádná stabilizace

Optická stabilizace obrazu nabízí nejlepší výsledky, pokud hodláte natáčet video z ruky. Tento způsob stabilizace se snaží zmírnit či úplně eliminovat třes rukou tím, že pohybujou optickou soustavou. Na optický snímač tak obraz již přichází stabilizovaný.

Elektronická stabilizace využívá toho, že snímací čip má větší plochu než jakou pokrývá snímaný obraz. jedná se o nejrozšířenějším způsob stabilizace. Technické řešení tohoto systému spočívá v nepřetržitém hledání optimálního výřezu obrazu prostřednictvím tzv. efektivních (účinných) obrazových bodů CCD-snímače pro potlačení např. třesů ruky. Zjednodušeně řečeno: s elektronickou stabilizací je vždy využita jen určitá část pixel snímače (efektivních bodů), čímž je dohledáván na ploše CCD-čipu co nejméně roztřesený obraz.

Žádná stabilizace by se mohla jevit jako nežádoucí, ale pro natáčení videa ze stativu je často výhodnější jakoukoliv stabilizaci obrazu vypnout nebo jí na kameře ani nemusíte požadovat.

 

Podle rychlosti kamery

  • standardní kamery
  • hi-speed kamery

Rychlost kamery znamená jak rychle je kamera schopná snímat. Rychlost je udávána v počtech snímků za vteřinu. Standardní kamery nabízí většinou video podle standardu PAL či NTSC. Podle normy PAL se jedná o 25 snímků za vteřinu (ve skutečnosti 50 půlsnímků) a podle normy NTSC 30 snímků za vteřinu (ve skutečnosti 60 půlsnímků).
Hi-speed kamery nabízí vyšší rychlosti, 80, 100, 200, 500, 1000 plných snímků za vteřinu. Existují i ještě rychlejší kamery. Vyšší rychlost dovoluje mnohem jemnější možnosti krokování. Je však nutné říci, že videa s uváděnou snímkovou frekvencí jsou ale velice objemná a jejich zpracování je rovněž náročnější. Vysokorychlostní kamery také nejsou levnou záležitostí a jejich cena prudce roste s vyšším počtem snímků za vteřinu (kamera zvládající 500 snímků stojí více než 200.000,-). Tyto kamery také nejsou běžně v prodeji a v obchodě na ně nenarazíte. Například kamery Basler.

 

Některé užitečné odkazy:

Další informace